Shiba-inu: Japonské plemeno psa s unikátním charakterem

Shiba-inu, často nazývaná jednoduše jako shiba, je známé japonské plemeno malých psů, které se stalo populární po celém světě. Tito psi jsou sice malí, ale nebojácní, a jejich chování je velmi unikátní. Jde o nejmenší a patrně i nejstarší z šesti původních japonských špiců. Shiby jsou známy svým elegantním vzhledem, ostražitým pohledem a povahou, která trochu připomíná kočky – jsou velmi čistotné a samostatné. Pokud chcete vědět, čím je shiba-inu zvláštní a zda je to dobrý pes právě pro vás, čtěte dál a dozvíte se více o tomto zajímavém plemeni.

Shiba-inu: japonský pes s osobitostí

Shiba-inu není jen roztomilý pes s liščí tváří. Je to plemeno s dlouhou historií a výjimečnými vlastnostmi, které vznikly v náročných horách Japonska. Dnes je shiba-inu považovaná v Japonsku za národní symbol a je vysoce ceněná pro svou chytrost, nezávislost a věrnost ke svému majiteli. Má silné lovecké pudy a svérázný temperament, což může být složité pro úplné začátečníky mezi chovateli.

Hlavní údaje o shiba-inu

Typickým znakem je hustá srst, malé vztyčené uši a lehce šikmé tmavé oči, dodávající liščí vzhled. Klíčové je bílé označení “urajiro” na vnitřní straně nohou, tlamě nebo hrudi. Pohybují se svižně a pohotově – jsou to velmi aktivní psi.

Původ shiba-inu

Shiba-inu pochází přímo z Japonska a patří mezi tamní nejstarší plemena. Její předci přišli na japonská ostrovy zřejmě z Číny 7-8 tisíc let před naším letopočtem. Během dlouhého vývoje v zemi s omezeným kontaktem se světem si psi uchovali původní vzhled i povahové vlastnosti a nedocházelo k míchání s jinými plemeny. Název “shiba” možná znamená “křoví” (podle prostředí, kde lovila), “malý” nebo dokonce odkazuje na barvu podzimního listí. “Inu” je japonsky pes.

Jak dlouho žije shiba-inu?

Shiba-inu patří k plemenům, která se běžně dožívají 12 až 15 let. Některé shiby mohou žít ještě déle, často až kolem 20 let. Přesto mohou mít, stejně jako jiní psi, určité zdravotní obtíže. Mezi nejčastější patří problémy s klouby, luxace kolenní čéšky, alergie, nemoci štítné žlázy, oči, epilepsie nebo nádory. Aby pes zůstal zdravý, vybírejte štěně z prověřené chovatelské stanice, dávejte kvalitní krmení, zajišťujte dostatek pohybu a pravidelně docházejte ke zvěrolékaři.

Historie a původ shiba-inu

Vývoj shiby je úzce spjatý s historií lidí v Japonsku. Původně byli shiby pomocníci při lovu v těžkém terénu a chránili domovy. Po stovky let byly šiby izolovány v japonských horách, kde se vyvíjely bez cizího křížení. Ojediněle byly téměř vymýceny – hlavně kvůli epidemii psinky a při dovozu cizích psů v 19. století, kdy došlo ke křížení. Díky snaze ochránců plemena byl vytvořen klub a stanoven přesný standard shiby, která se pak stala japonským národním dědictvím.

Rozvoj v Japonsku

Původně sem přišli menší psi z Číny, kteří byli vhodní pro pohyb v houštinách. V pozdějších letech se objevilo několik vln křížení, ale kvůli geografické uzavřenosti byla krevní linie dlouho čistá. Otevírání Japonska světu v 19. století a nemoci pak téměř znamenaly konec původních japonských psů. Klub pro záchranu přírodních plemen vznikl roku 1928 a v roce 1934 byl zveřejněn standard shiby.

Rozšíření po světě

Během druhé světové války byl počet psů ohrožen, ale shiby nebylo třeba míchat s evropskými plemeny. Oficiální uznání plemene Mezinárodní kynologickou federací proběhlo v roce 1964. První shiby v Evropě byly doloženy v roce 1969 v Dánsku, Americký Kennel Klub je uznal v roce 1992. Do Česka byly první feny přivezeny roku 1989. Shiba-inu je u nás registrována dvěma kluby: KCHMPP a Shiba klub ČR, které dohlíží na chov a propagaci.

Vzhled shiba-inu: rysy a rozměry

Shiba-inu má pověst “liščího psa” díky své kompaktní stavbě a charakteristickému výrazu. Hustá srst, půvabné tělo a výrazné rysy ji činí nezaměnitelnou.

Velikost a stavba

Shiba-inu je malý a kompaktní pes, tělo je téměř čtvercové. Silné svaly a pevná kostra jsou běžné. Pohyb je rychlý a svižný, nohy dobře osvalené, tlapky kulaté a prsty dobře sevřené.

Srst a barvy

Srst je dvouvrstvá – nahoře silné krycí chlupy, pod nimi jemná podsada. Na ocase je srst výrazně delší a huňatější. Běžné barvy jsou červená, černá s pálením (černé znaky s hnědorezavými místy), sezamová (směs černých, červených a bílých chlupů), černá sezamová a červená sezamová. Každý shiba musí mít bílé znaky (urajiro) na několika specifických místech těla.

Hlava a ocas

• Hlava: Široké čelo, dobře znatelný přechod mezi čelem a tlamou.
• Uši: Malé, trojúhelníkové, vztyčené a natočené vpřed.
• Oči: Tmavě hnědé, mírně šikmé, dávají bystrý, živý pohled.
• Ocas: Vysoko nasazený, zatočený nad hřbetem (srpek nebo kruh), typický znak plemene.

Povaha a chování shiba-inu

Shiba-inu je známá svou samostatností a nezávislostí, kterou lze přirovnat ke kočkám. Tito psi jsou chytří a citliví, často se ale řídí vlastním úsudkem. To z nich činí zajímavé, ale i trochu náročné společníky. Pokud dokážete vyjít s malým individualistou, získáte věrného přítele.

Vztah k lidem a dětem

Ke svým blízkým je shiba-inu vřelá a oddaná, často se silně váže na jednu osobu. Přítulnost ale projevuje podle svého rozhodnutí, citové projevy nejsou nucené. Cizí lidi sleduje opatrně, ale bez zbytečné agresivity. K dětem bývá shiba přátelská, ráda si hraje, je však potřeba děti naučit, jak s ní správně zacházet – hrubé či necitlivé jednání si dokáže dlouho pamatovat. Nikdy nenechávejte psa s malými dětmi bez dozoru.

Snášenlivost s dalšími zvířaty

Shiba-inu může být k jiným zvířatům a psům rezervovaná, zejména kvůli teritoriálnímu instinktu. Správná socializace od štěněte výrazně pomáhá – umožňuje lépe snášet i soužití s kočkami nebo větší skupinou zvířat v domácnosti. Lovecký pud však znamená, že by se s menšími zvířaty, jako jsou křečci či morčata, neměla nechávat bez dozoru.

Energie a pohyb

• Shiba-inu je velmi aktivní.
• Potřebuje pravidelné venčení a pohyb (ideálně dlouhé procházky nebo psí sporty).
• Není vhodné ji nechávat často na volno bez vodítka – snadno uteče za kořistí.
• Vhodný je vysoký plot, shiba dokáže plot přeskočit nebo podhrabat.
• Dobře zaměstnaný pes je spokojenější a méně problémový doma.

Štěkání a samostatnost

Shiba-inu zřídka štěká. Typičtější je pro ni “shiba křik” – zvláštní vytí nebo jódlování. Má silně vyvinutou osobnost – poslouchá jen tehdy, pokud sama uzná za vhodné. Čistotnost je pro ni typická. Pokud má dost pohybu, často doma ani nic neničí.

Pro koho je shiba-inu vhodná?

Pořízení shiby byste měli pořádně zvážit – nejde o ideální plemeno pro každého. Je vhodná hlavně pro lidi, kteří mají rádi nezávislé psy a jsou ochotní se jim věnovat. Hledáte-li psa, který vždy hned uposlechne, shiba-inu pro vás asi není ta pravá volba.

Vhodná pro rodinu nebo jednotlivce?

Shiba-inu může být dobrý domácí pes, zároveň se ale obvykle nejvíce upne na jednoho člověka. S ostatními členy rodiny vychází, avšak její hlavní vztah bývá k jedné osobě. Pokud je od štěněte dobře vedená a zvyklá na různé lidi i děti, může zapadnout do rodiny. Je však důležité respektovat její potřebu samostatnosti. Pán, který je klidný, trpělivý a unese její osobitost, si se shibou dobře porozumí.

Náročnost péče a výcviku

Péče o srst nebo hygienu je jednoduchá, větší důraz je třeba klást na výchovu. Shiby jsou chytré, ale hodně samostatné; proto je potřeba začít s výchovou hned po příchodu štěněte a být trpělivý i důsledný. Socializace v mladém věku je nutná, aby pes nebyl bojácný nebo agresivní. Aktivní životní styl pomáhá předejít útěkům a škodám z nudy.

Může žít shiba-inu s dětmi?

Shiba-inu může žít s dětmi, pokud děti rozumějí jejím potřebám a respektují její prostor. Je citlivá na hrubé chování. Pes by měl mít možnost odejít na klidné místo, pokud už nechce být ve společnosti dětí. I při dobré povaze psa nikdy nenechávejte malé děti a psa samotné.

Výhody a úskalí shiba-inu

Před pořízením shiby je potřeba zvážit dobré i špatné stránky tohoto plemene. Jde o silné individualisty a každý zájemce by měl jasně vědět, co od tohoto plemene čekat.

Klady shiba-inu

• Čistotnost – připomíná kočku, nesmrdí, nemá ve zvyku ničit věci doma.
• Nezávislost – nesnáší samotu špatně, pokud je unavená.
• Hlídání – pozorný a spolehlivý hlídač, i když málo štěká.
• Vhodnost do bytu – malý, čistý pes ideální do bytu, pokud má dost pohybu.
• Zdraví a dlouhověkost – málo náchylná k nemocem a žije dlouho.
• Vzhled – atraktivní vzhled, často připomíná lišku.

Nevýhody a obtíže

• Tvrdohlavost – neposlouchá na slovo, potřebuje vytrvalý a klidný přístup.
• Silný lovecký instinkt – venku nikdy bez vodítka, snadno uteče.
• Teritoriální chování – může být nesnášenlivá k dalším psům.
• Línání – líná celý rok, dvakrát ročně velmi silně.
• Potřeba zaměstnání – je třeba ji fyzicky i psychicky unavit, nudící se shiba může utíkat nebo ničit věci.
• Upnutí na jednoho člověka – váže se nejvíce na jednoho pána, ostatní rodinu vnímá méně.
• Citlivost – na špatné zacházení reaguje uzavřením, nezapomíná na křivdy.

Kdo je na toto připravený, získá jedinečného psa. Kdo chce psa, který se rychle učí a vždy poslouchá, měl by vybírat jiné plemeno.

Výchova a trénink shiba-inu

Výchova shiba-inu je specifická. Nečekejte slepou poslušnost. Shibu je potřeba brát jako partnera. Klíčem je trpělivost, důslednost a pochopení její samostatné povahy.

Vhodná pro začátečníky?

Shiba-inu není vhodným psem pro úplného začátečníka. Vyžaduje člověka, který už má zkušenost s chovem psů, nejlépe se psy s vlastní hlavou. Chybí-li důslednost, pes rychle převezme vedení.

Na co si dát u výchovy pozor

• Začínejte hned po příchodu štěněte.
• Pes musí být zvyklý na různé situace, lidi i zvířata.
• Jde o tvrdohlavé psy; většinou sami dobře vědí, co chcete, ale neudělají to, pokud zrovna nechtějí.
• Výcvik berte jako spolupráci, motivujte odměnami (raději granulkami než lidským jídlem).
• Odměny mají být přiměřené, vše procvičujte opakovaně.
• Vhodná je vytrvalost a trpělivost. Ambice na sportovní výkony s tímto psem nečekejte.

Péče o shiba-inu: základní pravidla

Péče není složitá, pokud si zvyknete na pravidelnou údržbu, hlavně na vyčesávání chlupů. Je důležité mít na paměti potřebu dostatku pohybu a zaměstnání pro psa.

Srst a její údržba

• Srst shiby je samočisticí, běžně stačí jednou týdně pročesat kartáčem.
• Při línání (na jaře a na podzim) je nutné česat častěji – klidně každý den.
• Stříhání se nepřipouští.
• Neprodukuje typický psí zápach.

Kdy a jak moc líná?

Celoročně lehce, ale intenzivně dvakrát ročně. Pravidelné kartáčování při línání ušetří spoustu práce – chlupy jsou hladké a snadno se uklízejí.

Byt nebo dům?

Díky menší postavě a čistotnosti zvládne shiba-inu život v bytě. Ráda bude i na zahradě, pokud tam má zázemí; plot musí být vysoký a pevný. Adekvátní zaměstnání venku je klíčové pro klid a poslušnost doma.

Může být shiba-inu sama?

Pokud si zvykne od malička, nemá problém být chvíli sama. Před samotou potřebuje důkladně vyběhat. Pokud je dlouho zavřená bez pohybu, může ničit věci doma. Přihlížejte k tomu, že pes je přece jen společenský tvor.

Strava a výživa pro shiba-inu

Kvalitní strava je základem pro zdraví. Shiba-inu potřebuje zejména maso, s minimem obilovin v krmivu. Granule by měly obsahovat hlavně maso a důležité látky pro zdravé klouby, srst i celkovou vitalitu (například omega-3, vitaminy, prebiotika).

• Štěňata potřebují více energie a bílkovin.
• Dospělé psy krmte ideálně 2x denně.
• Vždy mějte k dispozici čistou vodu.
• Pamatujte na prevenci nadváhy, nepřekrmujte.
• Při změně krmiva postupujte pomalu a postupně přimíchávejte nové.

Časté chyby ve stravování

• Příliš mnoho krmiva, hlavně u málo pohyblivých psů, vede k tloustnutí.
• Nekvalitní krmiva s málo masem a hodně obilím mohou škodit zdraví, hlavně srsti a trávicímu traktu.
• Nedodržování správné péče o zuby – malé granule a absence čištění zubů přispívají ke kazům.

Zdraví a nejběžnější potíže shiba-inu

Shiba-inu patří k zdravějším plemenům, i když se mohou vyskytnout některé dědičné nemoci nebo zdravotní komplikace. Je zásadní předcházet jim správným výběrem štěněte a pravidelnou péčí.

Obvyklé dědičné nemoci

Vedle těchto nemocí se někdy objevuje stereotypní chování, například neustálé točení za ocasem. Je nutné poznat, jestli je to z nudy, nebo jde o zdravotní problém.

Prevence nemocí a zdraví kloubů

• Kupujte štěně od chovatele, který testuje rodiče na dědičné nemoci.
• Krmte kvalitně, dbejte na adekvátní hmotnost psa.
• Při potížích s klouby používejte doplňky s glukosaminem a chondroitinem.
• Pravidelné kontroly u veterináře jsou důležité při jakýchkoli příznacích nemoci.

Kde pořídit shiba-inu a na co dát pozor při výběru

Pokud chcete shiba-inu, dávejte přednost chovatelům, kteří mají průkaz původu a jsou členy chovatelských klubů. Dobře vedená štěňata mají větší šanci být zdravá a vyrovnaná.

Pořízení shiba-inu od chovatele

• Chovatel předává doklady o rodičích a zdravotních vyšetřeních (kyčle, kolena, oči).
• Prostředí chovu má být čisté, štěňata i matka zvyklá na kontakt s lidmi.
• Chovatel by měl odpovídat na dotazy a nabídnout podporu po odběru štěněte.
• V 8 týdnech dostanete očkované, odčervené a čipované štěně s rodokmenem a pasem.

Adopce shiba-inu z útulku

Čistokrevná shiba-inu z útulku je spíše vzácnost, ale někdy je možné najít i psa, kterého někdo opustil například kvůli povaze plemene. Takoví psi nejsou vždy vhodní pro úplné začátečníky. Je-li shiba z útulku dobře socializovaná, může být skvělý společník. Před adopcí je důležité setkat se se psem osobně a promluvit si s pracovníky útulku o jeho povaze a zvláštnostech.