Svrab u psa

Svrab u psa je vážné a velmi nepříjemné onemocnění, které může postihnout kterékoli domácí zvíře. Toto kožní onemocnění způsobují mikroskopičtí roztoči, kteří se zavrtávají do kůže psa, kde způsobují silné svědění a podráždění. Roztoči se živí kožními buňkami a tkání, což vede k zánětům, bolestem a dalším problémům. Pokud se svrab neléčí, může skončit vážnou infekcí nebo dokonce ohrozit psa na životě. Je proto důležité umět svrab u psa poznat, léčit a předcházet mu, aby byl váš pes zdravý a spokojený.

Co je svrab u psa?

Svrab je kožní problém způsobený roztoči, kteří napadají kůži psů. Tito drobní parazité, známí jako zákožky, vyvolávají silné svědění a velké nepohodlí. Roztoči se zavrtávají pod kůži, kde se živí buňkami a vytvářejí zánět a alergickou reakci. Pokud není svrab léčen včas, stav psa se postupně zhoršuje a rozšiřuje se i na další části těla.

Typy svrabu u psů

U psů se vyskytuje několik druhů svrabu, podle parazitů, kteří nemoc způsobují:

• Sarkoptový svrab (prašivina): Tento druh způsobuje zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei var. canis). Samičky roztočů se zavrtávají do kůže a kladou tam vajíčka. Tento typ svrabu je velmi svědivý a snadno se šíří i na jiné psy, případně lidi, i když ti nejsou pro roztoče vhodní hostitelé.
• Ušní svrab: Způsobuje ho roztoč Otodectes cynotis, který žije v uších. Dají se vidět jako malé bílé tečky. Uši psa jsou zanícené a naplněné tmavým mazivem, které vypadá jako kávová sedlina. Častěji se objevuje u koček, ale umí infikovat i psy.
• Demodikóza: Způsobuje ji trudník psí (Demodex canis), jenž žije v chlupových váčcích. Nejčastěji se vyskytuje u štěňat. Projevuje se vypadáváním chlupů a zarudlou kůží. Zdravý imunitní systém si často poradí sám. U starších psů může být známkou jiné vážné nemoci.

Svrab může navíc způsobit i jiný roztoč, například dravčík. Ten se projevuje jako pohyblivé bílé lupy na srsti a na krku psa.

Životní cyklus roztočů

Celý život roztočů probíhá na psovi nebo přímo v jeho kůži. U běžného svrabu si samičky roztočů po páření vytvářejí tunely v kůži, kde kladou vajíčka. Z těchto vajíček se líhnou larvy, pak nymfy a nakonec dospělí jedinci. Tento cyklus trvá asi tři týdny. U ušního svrabu je cyklus podobný a probíhá v uchu. Demodex žije výhradně v chlupových váčcích a mazových žlázách. Znát tento cyklus je důležité, protože léčbu musíme zaměřit na všechny vývojové stupně parazita.

Jak se svrab přenáší?

Svrab je velmi nakažlivý – šíří se hlavně přímým kontaktem mezi zvířaty, ať už mezi domácími psy, nebo mezi psy a volně žijícími zvířaty, například liškami. Vysoké riziko mají lovečtí psi a psi, kteří chodí do psích parků nebo útulků.

Kromě přímého kontaktu se může svrab šířit i přes předměty, které byly v kontaktu s nakaženým zvířetem – například pelíšky, hračky nebo deky. Roztoči přežijí mimo tělo několik dní až týdnů. Proto je důležité čistit okolí psa a omezit sdílení věcí mezi více psy.

Příčiny a rizikové faktory svrabu

Svrab vzniká kvůli roztočům, kteří napadnou kůži psa. Hlavními původci jsou druhy Sarcoptes scabiei, Otodectes cynotis a Demodex canis. Riziko nákazy zvyšují určité faktory:

Nejčastější zdroje nákazy

Psi se nejčastěji nakazí přímým kontaktem s nemocným zvířetem nebo prostředím, kde nemocný pes pobýval. Zvýšené riziko je při pobytu ve větším počtu psů (útulky, psí hotely) nebo tam, kde se často střídají psi (výstavy, cvičiště). U loveckých psů představují riziko divoká zvířata jako lišky.

Paraziti přežívají i na různých předmětech, které pes používá – hračky, pelíšky, deky. Udržení čistoty je zvlášť důležité v domácnostech s více psy.

Kdy je pes nejvíce ohrožen?

• Slabá imunita: Mladí a staří psi, nebo psi s jiným onemocněním, mají větší šanci, že onemocní svrabem, hlavně demodikózou.
• Kontakt s nemocnými zvířaty: Častý kontakt s různými psy zvyšuje riziko. Riziková jsou útulková zařízení nebo časté setkávání v parcích.
• Špatná hygiena: Nedostatečná péče o psa, jeho srst i prostředí muže napadení roztoči usnadnit.
• Lovecké aktivity a kontakt s volně žijícími tvory: Hlavně psi, kteří chodí do lesa nebo loví, se mohou snadno nakazit.
• Stres: Psy žijící ve stresu jsou náchylnější k různým nemocem, včetně svrabu.

Věk nebo pohlaví nehraje roli – svrab může dostat jakýkoliv pes, proto je důležitá prevence a rychlé řešení příznaků.

Jak poznat svrab u psa?

Svrab může být těžké jednoznačně určit, protože jeho příznaky se překrývají s dalšími kožními nemocemi. Hlavní známky, podle kterých svrab poznáte, jsou:

Nejčastější příznaky svrabu

• Silné svědění: Pes se neustále drbe, okusuje nebo olizuje a často si ulevuje až do krve. Svědění psa vyčerpává.
• Zarudlá a podrážděná kůže: Zasažená místa jsou zarudlá, červená a citlivá.
• Pupínky, puchýřky: Objevují se malé červené hrbolky nebo puchýřky.
• Ztluštělá nebo šupinatá kůže: Na kůži vznikají šupiny, je suchá a hrubá.
• Lysiny (vypadávání srsti): Srst v postižených místech vypadává nebo je polámaná, vznikají holá místa.
• Strupy a mokvání: Některá místa mohou tvořit strupy nebo mokvat, především tam, kde se pes nejvíc škrábe.
• Nervozita, úzkost: Neustálé svědění může vést k náladovosti, nechutenství a dalším problémům.

Mezi nejvíce zasažené oblasti patří místa kolem očí, uší, kloubů, břicha nebo třísel. S postupem onemocnění mohou potíže postihnout celé tělo.

Příznaky podle druhu svrabu

• Sarkoptový svrab: Projevuje se silným svěděním a šupinatou, zčervenalou kůží. Často vznikají lysiny a strupy, hlavně v oblasti hlavy, tlamy, uší a kloubů.
• Ušní svrab: Pes si často drbe uši nebo třese hlavou. V uších je tmavý maz podobný kávové sedlině.
• Demodikóza: Typicky vypadává srst a kůže červená na hlavě a krku. Někdy nemusí být svědivá, ale může se rozšířit, pokud se neléčí.

Jak odlišit svrab od jiných nemocí?

Některé kožní problémy vypadají podobně jako svrab:

• Alergie: Projevují se červenáním, svěděním a vyrážkou.
• Blechy, klíšťata, dravčíci: Způsobují také silné svědění a strupy.
• Bakteriální nebo kvasinkové infekce: Mohou být i vedlejším problémem svrabu, případně se vyskytovat samostatně.
• Autoimunitní onemocnění: Vzácně, ale i tyto nemoci mají podobné projevy.

Vždy je lepší přivést psa k veterináři, který provede potřebná vyšetření (např. stěr kůže pod mikroskopem) a stanoví přesnou diagnózu.

Diagnostika svrabu

Přesné určení svrabu je základ pro zahájení správné léčby. Diagnózu by měl provést veterinář, který využije různé metody:

Postupy vyšetření

• Klinické vyšetření: Veterinář prohlédne psa a zeptá se na vývoj příznaků a kontakt s dalšími psy.
• Kožní seškrab: Pomocí skalpelu odebere kousek kůže a vyšetří jej pod mikroskopem na přítomnost roztočů a jejich vajíček.
• Test na svědění ušního boltce: Po promnutí ušního boltce pes zvedne zadní nohu na „poškrábání“ – tento reflex je typický pro svrab.
• Mikroskopické vyšetření ušního mazu: U podezření na ušní svrab zkoumá lékař výtěr z ucha.
• Krevní testy/biopsie: V případě nejasností mohou pomoci krevní testy nebo odebrání vzorku kůže na histologii.

Kdy jít k veterináři?

Když si všimnete výrazného svědění, zarudnutí, lysých míst nebo strupů, navštivte lékaře co nejdříve. Včasné ošetření zabrání komplikacím a vyčerpání psa. I drobné změny na kůži, které intenzivně svědí, mohou ukazovat na svrab.

Problémy při diagnostice

• Falešně negativní výsledky: Může se stát, že roztoče v seškrabu nenajdeme. Pak lékař doporučí „zkušební” léčbu při silném podezření na svrab.
• Příznaky podobné jiným nemocem: Svědění, zarudnutí a lysiny se vyskytují i u alergií nebo infekcí, což může stanovení diagnózy ztížit.
• Krevní testy nemusí být vždy průkazné: Ne u všech psů se vytvoří prokazatelné množství protilátek.

Léčba svrabu u psa

Svrab je léčitelný, pokud se včas začne správně léčit. Dnes existují účinné a pohodlné metody léčby, které jsou pro psy bezpečnější než dříve používané toxické koupele.

Způsoby léčby

• Systémová léčba: Využívají se léky, které působí v celém těle (ivermektin, selamektin, milbemycin, Isoxazoliny – například Bravecto, Simparica, Credelio, AdTab, NexGard, atd.). Jsou ve formě žvýkacích tablet nebo spot-on kapek a poradí si s většinou typů svrabu.
• Místní léčba: Často se používá při ušním svrabu nebo jako doplňěk. Zahrnuje speciální ušní kapky, dezinfekční šampony nebo spreje na kůži. Šampony nebo postřiky nejsou většinou samostatně dost účinné.
• Doplňková terapie: Pomáhá tlumit svědění (např. glukokortikoidy při nesnesitelném svědění), případně léčí další záněty a infekce (antibiotika) a podporuje imunitu (doplňky stravy a mastné kyseliny).

Vždy používejte jen přípravky vybrané a doporučené veterinářem.

Jak dlouho trvá léčba?

Doba léčby závisí na typu svrabu a závažnosti napadení, většinou několik týdnů až měsíc. Důležité je dodržet celou dobu podání léků. Když se léčba přeruší dříve, než zmizí všichni roztoči, nemoc se často vrátí.

Ošetření domácnosti a ostatních zvířat

• Léčit všechny psy a další domácí zvířata: Pokud má svrab jeden pes, léčte všechny v domácnosti.
• Dezinfekce prostředí: Pravidelně vyperte pelíšky, deky a hračky při minimálně 60 °C. Vysávejte a čistěte všechny povrchy. U roztočů pomáhá sucho, mráz i horká pára.
• Izolace nemocného psa: Pokud je svrab potvrzený, oddělte psa od ostatních, dokud není vyléčen.

Může se svrab objevit znovu?

Ano, pokud se pes znovu dostane do styku s nakaženým zvířetem nebo prostředím, může onemocnět znovu. Návrat nemoci bývá častější, pokud není léčba dotažena do konce nebo není pečlivě vyčištěno prostředí.

Prevence svrabu u psů

Lepší než léčba je předcházet vzniku nemoci. Prevenci tvoří hlavně pravidelná péče o psa a jeho prostředí.

Tipy, jak snížit riziko nákazy

• Používejte pravidelně antiparazitika: Zvolte přípravky proti roztočům (nestačí ty na blechy nebo klíšťata). Vybírejte je s pomocí veterináře.
• Omezte styk se zvířaty s kožními potížemi: Vyhýbejte se kontaktu psa s jinými psy, kteří mají kožní problémy nebo svědění.
• Dávejte pozor v přírodě: Lovečtí psi nebo psi, kteří chodí do lesa, by měli být zvlášť střeženi, protože přijdou častěji do kontaktu s nakaženou zvěří.
• Pravidelně kontrolujte srst a kůži: Sledujte svého psa, zda se nezačíná přehnaně drbat, nebo zda se neobjevují lysiny či strupy.
• Posilujte imunitu: Kvalitní strava, dostatek pohybu a omezení stresu zvyšují odolnost psa vůči nemocem.

Péče o prostředí a čistota

• Koupejte a kartáčujte psa: Udržujte srst i kůži psa čistou.
• Čistěte uši: Pravidelně pečujte o uši, zejména u plemen náchylných k ušním problémům.
• Pravidelně perte pelíšky, deky i hračky: Vše z textilu perte na vyšší teploty, případně dezinfikujte.
• Udržujte domácnost v čistotě: Vysáváním, praním a případně použitím páry snižujete šanci, že v prostředí přežijí roztoči.

Pravidelná prevence znamená větší ochranu psa před svrabem a celkově lepší zdraví.

Svrab u psa – přenos na člověka

Majitelé psů mají často strach, že svrab od psa mohou chytit sami. U některých druhů svrabu to možné je, ale lidé nejsou pro roztoče vhodnými hostiteli. Zpravidla přežijí jen krátce a nemnoží se na lidské kůži.

Přenos svrabu na člověka

• Sarkoptový svrab: Může být přenesen ze psa na člověka. Lidé ale nejsou hlavní hostitelé a roztoči u nich dlouho nepřežijí.
• Ušní svrab a demodikóza: Nepřenášejí se na člověka ani jiná zvířata.

Příznaky u lidí

Pokud se člověk nakazí svrabem od psa, mohou se objevit červené pupínky nebo svědivá vyrážka – většinou ale potíže samy zmizí během dvou týdnů, protože roztoči nemohou dlouhodobě přežít a množit se na lidské kůži. Pokud se objeví silnější příznaky, je lepší navštívit lékaře.

Časté otázky k svrabu u psa